Výlet na konci karantény Uprostřed liduprázdných Alp jsme během výstupu došli dva výletníky. Uvolnili nám poslušně místo a po cyklisticku se za nás zavěsili. Kráčet s cizím člověkem těsně za zády není 2x příjemné, takže zrychlujeme. Zrychlují taky. Nakonec vražedné tempo nevydržím a předstírám zavazování boty. Tajemní výletníci se poslušně zastaví a hypnotizují mou tkaničku. Znovu vyrážíme. Z dálky sehrané kvarteto výletníků, v hlavách však již probíhají nejklišovitější knižní scénáře. Zastavujeme na křižovatce. Ptám se po cíli cesty. Mlčky ukazují k vrcholu. Znovu v tichosti vyrážíme. Na další křižovatce volíme taktiku oběd. Široce rozevřené oči sledují kusy housky mizející v mých ústech. Začíná pršet. Druhá houska následuje první. Pijeme. Ticho vyplňuje klapot deště. Nakonec volíme zoufalou taktiku. Vstaneme a předstíráme odchod. Když vstanou i naše stíny, znovu si sedáme. Chvíli nerozhodně stojí, snad i nesouhlasně zamručí, ale nakonec mizí v kapkách deště. Kdo to