Knihkupectví a antikvariát Spálená 53

Mám ráda obchody s knihami, koneckonců není se co divit, když pracuji v jednom z nich. Ráda navštěvuji konkurenci a kochám se. Tedy kochala jsem se. Donedávna. V poslední době se spíš vždycky naštvu. Nevadí mi, když se v knihkupectví dá koupit i jiný sortiment jako například obaly na knihy, záložky, zápisníky a propisky. Proč se tam ale proboha začínají objevovat věci typu mašlovačky, svíčky na dorty nebo čokolády? Vážně si někdo při prohlížení knížek uvědomí, že se potřebuje umýt a koupí si  mýdlo? Trochu  to připomíná obchody se smíšeným zbožím a je mi líto knihkupců, kteří tam musí pracovat. A taky by mě zajímalo, jak daleko to může zajít. Co se dá ještě do těchto obchodů narvat? Součástky na kolo, biče, klíče, míče? A proč vlastně? Možná to trochu zvedne tržbu ale hodně to poškodí atmosféru knihkupectví. A to je škoda.

Kdo má ještě doma veteš zde ji udá Básnictví bez veteše je nuda napsal Vítězslav Nezval, který by 26. května oslavil 120 narozeniny a který měl ve své poezii snad úplně všechno a nudný nebyl: Můj dědeček byl velikým čtenářem románů Kupte si jeho brýle A na tomto otomanu ujde vám dlouhá chvíle Nebudete  potřebovat ani radio Ostrov svaté Margarety je tak krásně omšelý jako dvůr mé staré tety kde jsem si hrál v pleveli Malovaný paravan táhne po něm průvod karavan Chcete-li se státi cestovatelem je třeba se tomu učit již od dětství Rozporuplná osobnost, spoluzakladatel poetismu a vůdčí osobnost českého surrealismu, později člen KSČ, který napsal oslavnou báseň na Stalina. Ukázky jsou ze sbírky Sbohem a šáteček, ale za pozornost stojí i román Valérie a týden divů nebo kniha pro děti Anička skřítek a Slaměný Hubert. Takže všechno nejlepší pane Nezvale!

Na druhu knihu Lucie Faulerové jsem se těšila a nezklamala jsem se. Smrtholka mě nadchla. Hlavní hrdinkou románu je mladá dívka Marie, která se musí vyrovnat se ztrátou blízké osoby, osamělostí, pocity viny, sebepoškozováním. Hledat způsob, jak to zvládnout a nezbláznit se z toho. Stát nad propastí a neskočit. Když vám ze života zmizí  polovina vás samotného, už navždy vás bude jenom půlka. Nebo možná ne? Příběh mě dojímal od začátku do konce, a Mařenka mě srážela do kolen. Dlouho jsem žádnou postavu neměla tak ráda. Nahlédnutí do rodinných rituálů už bylo jen třešničkou na dortu. Smrtholka je sakra dobrá kniha! Hledám tě ve svém zapomnění, Tam,kde se nikdy nedočkám. Tak miluji tě, že už sám nevím, kdo z nás dvou tady není. ( Paul Éluard, opsáno z knihy Smrtholka )