Knihkupectví a antikvariát Spálená 53

Letní tábor à la Gilgameš Vždy, když nastanou dlouho očekávané letní prázdniny, děti se s radostí vyhrnou ze tříd a velké množství z nich se klidně i rovnou ze školy rozuteče na nějaký ten letní tábor. A není, proč se divit. I já jsem se letos na jeden takový tábor vypravil - jako vedoucí. Ačkoliv jsme velmi dlouho nevěděli, zda se tábor bude moci konat (ze zjevných důvodů), dlouho jsme se na něj připravovali. Náš tábor je každý rok podle nějaké knížky - témata se rozprostírají od Hobita přes Den trifidů až po letos zvolený Epos o Gilgamešovi. Asi není nutno poznamenávat, že téma pro tento rok nebylo zrovna jednoduché, ale i tak jsme pro děti vytvořili sumersky inspirované obleky, nastudovali si i to málo o tamější kultuře, které je nám známo, a připravili mnoho her různého charakteru. Samozřejmě, značně zvýšené hygienické nároky nám udělaly čáru přes rozpočet (doslova i obrazně), ale tábor se nakonec vyvedl. Dokonce se nám, aspoň doufáme, podařilo mnohým dětem ukázat, že i knížka, jak

Výlet na konci karantény Uprostřed liduprázdných Alp jsme během výstupu došli dva výletníky. Uvolnili nám poslušně místo a po cyklisticku se za nás zavěsili. Kráčet s cizím člověkem těsně za zády není 2x příjemné, takže zrychlujeme. Zrychlují taky. Nakonec vražedné tempo nevydržím a předstírám zavazování boty. Tajemní výletníci se poslušně zastaví a hypnotizují mou tkaničku. Znovu vyrážíme. Z dálky sehrané kvarteto výletníků, v hlavách však již probíhají nejklišovitější knižní scénáře. Zastavujeme na křižovatce. Ptám se po cíli cesty. Mlčky ukazují k vrcholu. Znovu v tichosti vyrážíme. Na další křižovatce volíme taktiku oběd. Široce rozevřené oči sledují kusy housky mizející v mých ústech. Začíná pršet. Druhá houska následuje první. Pijeme. Ticho vyplňuje klapot deště. Nakonec volíme zoufalou taktiku. Vstaneme a předstíráme odchod. Když vstanou i naše stíny, znovu si sedáme. Chvíli nerozhodně stojí, snad i nesouhlasně zamručí, ale nakonec mizí v kapkách deště. Kdo to

Mám ráda obchody s knihami, koneckonců není se co divit, když pracuji v jednom z nich. Ráda navštěvuji konkurenci a kochám se. Tedy kochala jsem se. Donedávna. V poslední době se spíš vždycky naštvu. Nevadí mi, když se v knihkupectví dá koupit i jiný sortiment jako například obaly na knihy, záložky, zápisníky a propisky. Proč se tam ale proboha začínají objevovat věci typu mašlovačky, svíčky na dorty nebo čokolády? Vážně si někdo při prohlížení knížek uvědomí, že se potřebuje umýt a koupí si  mýdlo? Trochu  to připomíná obchody se smíšeným zbožím a je mi líto knihkupců, kteří tam musí pracovat. A taky by mě zajímalo, jak daleko to může zajít. Co se dá ještě do těchto obchodů narvat? Součástky na kolo, biče, klíče, míče? A proč vlastně? Možná to trochu zvedne tržbu ale hodně to poškodí atmosféru knihkupectví. A to je škoda.

Kdo má ještě doma veteš zde ji udá Básnictví bez veteše je nuda napsal Vítězslav Nezval, který by 26. května oslavil 120 narozeniny a který měl ve své poezii snad úplně všechno a nudný nebyl: Můj dědeček byl velikým čtenářem románů Kupte si jeho brýle A na tomto otomanu ujde vám dlouhá chvíle Nebudete  potřebovat ani radio Ostrov svaté Margarety je tak krásně omšelý jako dvůr mé staré tety kde jsem si hrál v pleveli Malovaný paravan táhne po něm průvod karavan Chcete-li se státi cestovatelem je třeba se tomu učit již od dětství Rozporuplná osobnost, spoluzakladatel poetismu a vůdčí osobnost českého surrealismu, později člen KSČ, který napsal oslavnou báseň na Stalina. Ukázky jsou ze sbírky Sbohem a šáteček, ale za pozornost stojí i román Valérie a týden divů nebo kniha pro děti Anička skřítek a Slaměný Hubert. Takže všechno nejlepší pane Nezvale!

Na druhu knihu Lucie Faulerové jsem se těšila a nezklamala jsem se. Smrtholka mě nadchla. Hlavní hrdinkou románu je mladá dívka Marie, která se musí vyrovnat se ztrátou blízké osoby, osamělostí, pocity viny, sebepoškozováním. Hledat způsob, jak to zvládnout a nezbláznit se z toho. Stát nad propastí a neskočit. Když vám ze života zmizí  polovina vás samotného, už navždy vás bude jenom půlka. Nebo možná ne? Příběh mě dojímal od začátku do konce, a Mařenka mě srážela do kolen. Dlouho jsem žádnou postavu neměla tak ráda. Nahlédnutí do rodinných rituálů už bylo jen třešničkou na dortu. Smrtholka je sakra dobrá kniha! Hledám tě ve svém zapomnění, Tam,kde se nikdy nedočkám. Tak miluji tě, že už sám nevím, kdo z nás dvou tady není. ( Paul Éluard, opsáno z knihy Smrtholka )