V rámci našeho blogu přinášíme exkluzivní rozhovor s S.d.Ch., originálním spisovatelem, autorem divadelních her i komiksů a také zpěvákem a textařem kapely Ruce naší Dory.
Právě ti vychází nová kniha. Co o ní mě a našim návštěvníkům můžeš prozradit?
Prozaický text Skutečné zrání vydalo nakladatelství Rubato, má 308 stran a půvabnou obálku od Jaroslava Tvrdoně. To je tak všechno, co by podle mého názoru měl autor o své knize říkat. Nepíšu knihy, ke kterým bych mohl podat doplňující komentář nebo svůdné doporučení. Abych, však, nebyl nezdvořilý, mohu posloužit slovy lektora textu:
„V dobách adorace reportážního stylu a kurzy tvůrčího psaní požehnaného literárního vyšívání působí jednotlivé věty Skutečného zrání konstruované do samonosných útvarů až přízračně. Jejich řetězení je pak i vrstvením uzavřených významů přinucených k další pouti textem, kde je jejich sevřenost a ukončenost ohrožována a nalamována konfrontací s paralelními realitami. Celek pak působí dojmem zpomalených filmových záběrů katastrofy nebo kamerového záznamu z dronu kroužícího nad hereckou etudou."
Tedy nejspíš nic k moři či na plovárenskou deku...
Pokud vím, není to zdaleka tvoje první próza.
Není. Pokud mám vyjmenovat všechny, pak jsou to v chronologickém řazení Nouzové Imitatio Christi, Pastýřské dejávu, Studená vlna, Funerální sen o životě, Kniha Tutáč a Idiot dýchá.
První, druhou a čtvrtou prózu vydalo nakladatelství Rubato pod společným titulem Sekundární trilogie.
Jak ses vůbec dostal k literatuře a ke psaní?
Na základě romantické touhy.
Chodil jsi jako kluk do antikvariátů?
Jistě, jako jinoch zmítaný vášní po poznání pravdy jsem antikvariáty doslova vymetal. Domníval jsem se, že knihy mohou nositelkami takového poznání být. A některé opravdu, alespoň po určitý čas a do jisté míry, byly. Štamgastem jsem byl u Tichého na Jižním Městě.
Nás antikvariát ve Spálené 53 znáš?
Znám. Chodím spíš okolo nebo okouním u výlohy cestou na tramvaj. Dlouhá léta kupuji antikvární knihy už jen výjimečně, oblibuji čerstvě vydané lahůdky, čímž nemyslím tzv. novinky, ale čisté, vonící svazky. Je to vrtoch, vím...
Jaké jsou tvoje další aktivity?
Kapela Ruce naší Dory, kolážový komiks Varlén, volná koláž, scénická čtení mých dramatických prací, nádobí, malá dcera a příprava na příchod medicínského apartheidu.
Uživí tě kultura, nebo je to pořád jen koníček, na který si musíš v potu tváře tvrdě vydělávat?
Formulace téhle otázky přesně vystihuje hloubku tuzemského kulturně - provozního marasmu. Kultura, pokud jsem si všiml, uživí především ty tvůrce, kteří přitakali principům, které ji popírají. Mým koníčkem je sledování československých normalizačních televizních inscenací na YouTube.
Jaká literatura a autoři se líbí tobě? Naši i zahraniční?
Ve světě Bernhard, Céline, Houellebecq. U nás Ladislav Klíma, Jaroslav Hašek, Jakub Deml, Egon Bondy a v poslední době jsem znovuobjevil Hrabala, diamant s jednou nevybrousitelnou zakalenou fazetou. Naši současnou produkci nečtu, je to bolavý prostor plný rozčarování, které ojedinělý klenot - Laserová romance Ladislava Šerého - nemůže rozptýlit.
Kterou jednu knihu bys chtěl a nemáš ji?
Knihu, o které se mi čas od času zdává. Vejdu do knihkupectví a ona tam leží, univerzální kniha, esence čtenářské a vůbec duševní rozkoše.
Moc díky za rozhovor.
S.d.Ch.(1970) - autor prozaických a dramatických textů, komiksů Červený Amadeus a Varlén, kolážista, zpěvák a textař kapely Ruce naší Dory. Vydává v nakladatelství Divus a Rubato a na labelu Polí5, spolupracuje s časopisem Svět a divadlo. Dvě ceny Alfreda Radoka za původní drama, cena Muriel za komiks Varlén, Cena Ferdinanda Vaňka za politickou hru, Cena festivalu Next Wave za Knihu Tutáč.
